Karpální tunel

Syndrom karpálního tunelu je nejčastějším úžinovým syndromem na horní končetině. Jedná se o útlak středového nervu (nervus medianus), který probíhá v prostoru zvaném karpální tunel spolu se šlachami ohýbačů prstů. Karpální tunel je z dlaňové strany ohraničen příčným zápěstním vazem, jehož zbytnění vede k zmenšení tohoto prostoru a útlaku nervu.

Syndrom karpálního tunelu se projevuje brněním a mravenčením až pálivými bolestmi v palci, ukazováku, prostředníku a polovině prsteníku. Typické jsou noční potíže, které pacienty budí ze spánku. Úlevu zpravidla přinese protřepání ruky a procvičení prstů. V pokročilejších fázích onemocnění si pacienti stěžují na horší citlivost prstů a vypadávání věcí z ruky. Při vyšetření můžeme zaznamenat ochabnutí svalů na palcové straně ruky, bývá bolestivý poklep na průběh středového nervu (Tinelův příznak) a nepříjemné pocity v prstech vyvolá cvičení prsty při plném ohnutí zápěstí (Phalenův příznak). V pokročilých stadiích dochází ke ztrátě svalové hmoty na bříšku palce jako důsledku dlouhodobého útisku nervu. 

Jasnou příčinu vzniku tohoto onemocnění nelze u většiny pacientů zjistit. Větší riziko mají lidé vykonávající manuální činnosti, u kterých přetěžují ruce a zápěstí. Mezi tyto činnosti patří i práce s počítačem. Syndrom karpálního tunelu se častěji vyskytuje u pacientů s některými systémovými chorobami, jako je např. revmatoidní artritida, diabetes mellitus či porucha funkce štítné žlázy.

V diagnostice se opíráme zejména o anamnézu a typické příznaky tohoto onemocnění. Základním vyšetřením je elektromyografie (EMG), která potvrdí postižení středového nervu v oblasti karpálního tunelu. Při vyšetření pacienta se také zaměřujeme na vyloučení jiných potíží, které se mohou projevovat podobnými příznaky – dráždění nervu při poškození vazů a nestabilitě zápěstních kůstek, degenerativní postižení krční páteře, chronický ponámahový kompartment syndrom apod.

V rámci neoperační konzervativní léčby lze zmírnit příznaky onemocnění podáváním B-vitamínů, analgetik, fixací zápěstí ortézou a režimovými opatřeními – změnou způsobu zátěže ruky. Případně je možno aplikovat pod příčný karpální vaz injekci s depotním kortikoidem. Tato opatření však mají zpravidla jen malý nebo dočasný efekt. Při neúspěchu konzervativní léčby nabídneme pacientům operační zákrok – buď klasickou otevřenou nebo endoskopickou technikou. V obou případech se provádí výkon v lokální anestezii a obě metody mají srovnatelné výsledky.