Diagnóza poranění vazů kotníku
Časté poranění na úrazových ambulancích. Základem úspěchu je vyloučení přidružených poranění kotníku (zlomenina, poranění chrupavky). Následná léčba je volena podle rozsahu a tíže poranění. Primárně je kotník fixován v sádrové dlaze či ortéze a poté následuje rehabilitace zaměřená na posílení dynamických stabilizátorů v okolí hlezna (kotníku).
Nerozpoznané nebo nevhodně léčené primární poranění vazů hlezenního kloubu vede k nedostatečnému zhojení a tudíž nepevnosti vazu s rizikem vzniku nestability. Dlouhodobá nestabilita vede k častým podvrtnutím hlezna a tudíž zhoršování stavu s postupnou degenerací kloubu (artróza hlezna). K hlavním potížím pacientů patří samotný pocit nestability. Stížnosti na bolesti většinou signalizují přidružené problémy, které je nutné došetřit. V případě nedostatečné kompenzace stavu ortézou, tapingem, fyzioterapeutickými procedurami zaměřenými na posílení dynamických stabilizátorů a propriorecepce, přichází ke slovu operační stabilizace. Podstatou stabilizace hlezenního kloubu je nahrazení přerušených vazů přetočením a zpevněním částí vazů z okolí nebo šlachou odebranou z pacientova těla.