Možné příčiny bolesti lokte
Pokud vyloučíme poúrazovou příčinu bolesti lokte, pak je jejím častým zdrojem úponová bolest svalů, tzv. entezopatie, v oblasti lokte nazývaná též jako epikondylitida. Přetížení svalu, které způsobuje tuto bolest lokte, může být na vnitřní i zevní straně lokte. Ke zvýraznění bolestí na zevní straně lokte dochází při zvedání zápěstí a natahování prstů proti odporu – tomuto stavu se říká tenisový loket - epikondylitida radiální a jde o přetížení svalů natahovačů. Dalším typem je tzv. oštěpařský loket (golfový loket) – epikondylitida ulnární, kdy jsou přetížené svaly ohýbačů zápěstí a prstů a bolest lokte je lokalizována na vnitřní (malíkové) straně lokte. Klinické příznaky tenisového lokte mohou být velmi podobné s tzv. plika syndrom lokte, což je vmezeření části kloubního pouzdra lokte mezi hlavičku vřetenní a pažní kosti.
Druhou skupinou příčin bolestí lokte jsou úrazy a poúrazové stavy lokte. Každá větší nerovnost kloubu, která vznikne po zlomenině, se po čase projeví bolestí lokte, což je příznakem opotřebení kloubu. Úrazy lokte často zahrnují zlomeniny kostí, ale i poranění vazů. Pokud poranění vazů kolem lokte není rozpoznáno a správně léčeno, vzniká nestabilita kloubu loketního, která způsobuje bolest lokte a oslabení síly při zapojení horní končetiny (např. zvedání předmětů při bimanuálním úchopu ap.). U těžce manuálně pracujících mužů a často u kulturistů dochází k bolestivému kompletnímu utržení dolního úponu šlachy bicepsu. Pacient má při aktivním ohybu lokte bolesti, vnímá oslabenou sílu a svalové bříško má změněný tvar. Vedle ttéto podoby, kdy dochází k utržení celého úponu šlachy bicepsu od kosti je poměrně častá částečná ruptura distálního bicepsu. Diagnostika je poměrně obtížná a proto tato diagnóza je často opomíjena.
Možnosti léčby bolesti lokte
Větší nerovnost kloubu, pokud je technicky upravitelná a nedošlo ještě ke zničení loketního kloubu, by měla být řešena jako prevence další destrukce a artrózy. Operační technika, kterou upravujeme kost do příznivějšího postavení, se nazývá osteotomie. Kost po rozříznutí spojujeme v napraveném tvaru nejčastěji železnou/titanovou destičkou (dlahou) a šrouby. Menší nerovnosti lze s výhodou upravit artroskopickou technikou, tedy mini invazivním způsobem, kdy pacient má po operaci na kůži jen vpichy do 0,5 cm, kterými se zavádí optika i nástroje. Stejně tak intervenčně přistupujeme k řešení nestability loketního kloubu, který limituje pacienta v běžných denních aktivitách. U utržení dolního konce bicepsu je nutné k návratu dobré funkce operační řešení – přišití šlachy ke kosti.
Nezbytná pooperační rehabilitace lokte
Po všech operačních výkonech v oblasti lokte je velmi důležitá odborně vedená rehabilitace. Neefektivní způsob rehabilitace bez znalosti podstaty operačního výkonu rehabilitačními pracovníky nevede k dobrému funkčnímu výsledku. Našim pacientům doporučujeme cca dvoutýdenní Intenzivní Rehabilitační Program (IRP).